Presse ·
ADELI: Láska zvládne všechno, Amy a Tomi jsou toho důkazem!
Život s nikým z nich nejednal v rukavičkách. Oba se už od raného dětství potýkají s těžkými nemocemi, nemohou samostatně chodit a při dýchání jsou odkázáni na přístroj.

Život s nikým z nich nejednal v rukavičkách. Oba se už od raného dětství potýkají s těžkými nemocemi, nemohou samostatně chodit a při dýchání jsou odkázáni na přístroj. Navzdory překážkám, které by mnohé zcela vyvedly z míry, žijí Amy (14) a Tomáš (17) svůj život naplno a v každé situaci si stojí po boku. A to, co společně zvládají, často nedokážou ani zdraví mladí lidé.
Tomi – chlapec, kterého nic nezastaví
Na první pohled působí Tomi jako kluk, kterého nemůže nic zastavit.
V deseti měsících mu byla diagnostikována spinální svalová atrofie.
Lékaři mu dávali dva až pět let života – Tomi však tyto prognózy dávno překonal a dnes je mu už 17 let.
Amyna těžká diagnóza
Když byly Amy z Podturně v okrese Liptovský Mikuláš tři roky, lékaři u ní zjistili závažné genetické onemocnění.
Pletencová svalová dystrofie oslabuje svaly a postupně zasahuje také plíce a srdce. Amy už musela podstoupit celou řadu operací. Tou poslední byla sedmihodinová operace skoliózy páteře. Byla úspěšná, usnadnila jí dýchání a přinesla naději, že se jednou dokáže postavit na nohy i bez chodítka.
Ještě vážnější prognóza
Tomáš z Bratislavy čelí ještě závažnější diagnóze. Rovněž ve věku deseti měsíců mu byla zjištěna spinální svalová atrofie, onemocnění, při kterém dochází k postupnému ochabování svalstva až ke ztrátě schopnosti dýchat. Také jemu lékaři předpovídali pouhé dva až pět let života. Tomáš však tyto chmurné vyhlídky vyvrátil – dnes je mu 17 let.
Spojeni rehabilitačním centrem
Po náročné operaci skoliózy, kterou Amy loni podstoupila v Brně, potřebovala intenzivní rehabilitaci. V prvních čtyřech měsících směla být pouze ve dvou polohách – vleže nebo vestoje s oporou chodítka. S obrovským odhodláním toto období zvládla. Díky dobročinné sbírce mohla absolvovat také rehabilitaci v ADELI Medical Center v Piešťanech. Přesně tam rehabilitoval i Tomi.
Amy a Tomi jsou si vzájemnou oporou.
Seznámili se prostřednictvím sociálních sítí, když se stali součástí charitativního kalendáře Nadace ADELI.
„Nejprve jsme se viděli na fotografiích a pak jsme si začali psát,“ vypráví Tomi.
O měsíc později se setkali osobně během rehabilitačního pobytu. Tomi musel tehdy hodně ležet.
„Amy si za mnou na pokoj vždycky našla cestu,“ chválí ji. Mezi oběma vzniklo výjimečné přátelství.
Znají se už několik měsíců.
„Je to víc než jen přátelství a jsme za to nesmírně vděční,“ shodují se oba.
Pro Tomiho bylo velkým zážitkem, když ho Amy navštívila v Bratislavě.
„Bylo to nádherné, prostě jen tak být spolu,“ vzpomíná.
Zpěv a hudba jsou jeho životem
Už od malička Tomi miloval hudbu. Sám se naučil hrát na klavír a začal skládat vlastní písně. Nejvíce však miluje zpěv – dlouhou dobu zpíval jen pro sebe nebo pro rodiče, před cizími se styděl.
Díky podpoře z 2 % z daní pro Nadaci ADELI se osobně poznal se zpěvačkou Tinou.
„Byla moc milá a bezprostřední,“ popisuje Tomi. Když se dozvěděla, že hezky zpívá, požádala ho, aby jí něco zazpíval.
„Styděl jsem se a třásl se trémou,“ vzpomíná.
Po chvíli přemlouvání jí nakonec zazpíval.
„Můj zpěv se jí moc líbil a řekla mi, že by se mnou ráda spolupracovala,“ říká Tomi. Ačkoli tomu téměř nemohl uvěřit, Tina se mu skutečně ozvala a navštívila ho u něj doma. Krátce nato už seděl v jejím nahrávacím studiu.
Dnes společně připravují duet a mají za sebou už i společné vystoupení.
„Od té doby se můj pohled na zpívání úplně změnil – Tina mě neuvěřitelně motivovala,“ doplňuje Tomi.
Sbírka na studium
Tento rok Tomi úspěšně dokončil základní školu a moc si přál pokračovat na střední. Maminka chtěla, aby si kvůli plánované operaci v Německu dal pauzu, Tomi o tom ale nechtěl ani slyšet. Začal si školu hledat sám.
„Kontaktoval jsem spoustu škol, bylo to hodně náročné,“ líčí. Všude narážel na bariéry a odmítnutí. Nakonec objevil školu zaměřenou na informační technologie a umělou inteligenci, která mu vyšla vstříc.
Škola umožňuje online výuku, je plně bezbariérová a dovoluje i částečnou prezenční docházku. Tomi zvládl přijímací pohovory a stal se studentem prvního ročníku. Jelikož jde o soukromou školu, školné činí 5 000 eur ročně – částku, kterou jeho rodiče nemohou sami pokrýt.
Proto mu pomohlo sdružení Medzi nami a založilo sbírku na platformě Donio. Za každé darované euro je Tomi hluboce vděčný.
„Kdybych byl zdravý, našel bych si brigádu, abych si na studium vydělal sám,“ uzavírá skromně.